Historické povodně a území rozlivu povodní

Historické povodně na Labi do roku 1851 jsou uváděny pouze pro část toku od Brandýsa nad Labem po státní hranici. Další povodně popisuje publikace [9]. Jedná se především o povodně z března 1845, února 1862, září 1890, července 1897 a srpna až září 1938.

Severní Čechy postihla nejničivěji povodeň z července roku 1897, kdy ve stanici Nová Louka v Jizerských horách byl zaznamenán dosud nejvyšší denní srážkový úhrn na území České republiky (345 mm). Podle databáze ČHMÚ se jednalo o tisíciletou povodeň na stanici Labská na Labi a na Úpě v Horním Maršově. Z jedné z největších historických povodní – z března 1845 – jsou záznamy pouze ze středního Labe, kde bylo zničeno nebo zatopeno mnoho obcí od soutoku s Vltavou až nejméně ke Kolínu. Povodní ze září 1890 bylo horní a střední Labe zasaženo méně neboť srážkové úhrny byly podstatně nižší než v jižních Čechách.

Povodeň z července 1997 zasáhla především východní část České republiky. V Krkonoších a v Orlických horách nastal vzestup průtoků 6. 7. odpoledne. V časných ranních hodinách 7. 7. byly již na výrazném vzestupu hladiny všech toků i z Broumovské vrchoviny, v severní části Českomoravské vysočiny a v Železných horách. Téhož dne dopoledne kulminovalo Labe ve Špindlerově Mlýně, následující den pak Úpa a Metuje s asi 50letými průtoky, Stěnava, Tichá Orlice a Třebůvka s 10 až 30letými průtoky. V Dolních Libchavách vystoupila voda o téměř 4 m, Loučná v Litomyšli zaznamenala přibližně 100letý průtok. V noci na 9. 7. kulminovala Tichá Orlice v Malé Čermné při zhruba 100letém průtoku. Hladiny toků v povodí horního Labe se zvedly o 1 až 2 m, v povodí Orlice o 2,5 až 4,5 m. Činností nádrží byly průtoky z horního Labe a Úpy výrazně zmenšeny, takže pod Hradcem Králové Labe kulminovalo při 500 m3.s-1, což je asi 20letý průtok.

V průběhu druhé povodňové epizody vznikla nejkritičtější situace v horní části povodí Labe nad VD Labská, přítok dosahoval prakticky 100letou hodnotu. Postupující vlna byla transformována nádržemi Labská a Les Království na neškodný průtok 90 m3/s1. Jen v tomto povodí překročily maximální průtoky hodnoty z první povodňové epizody.

Další významnou povodní byla povodeň na Rychnovsku v červenci 1998, kdy přívalové srážky mimořádné intenzity, které v průběhu noci spadly na návětrné straně severozápadní části Orlických hor a jejich podhůří, vyvolaly extrémně rychlé a prudké vzestupy hladin na všech vodních tocích, pramenících v této části Orlických hor, a měly za následek strhující průběh povodňové situace, především v povodí řek Dědiny a Bělé.

Počátkem března 2000 vlivem kombinace několika nepříznivých klimatických faktorů (vysoká teplota vzduchu, vysoký úhrn dešťových srážek a silný vítr), se vyvinuly extrémní povodně na Jizeře, horním Labi a Divoké Orlici, které kulminovaly vesměs v hodnotách 50 - 100 letých velkých vod. Vysokou extrémnost těchto povodní dokumentuje i to, že pro přehrady Les Království i Pastviny to byly největší povodně v celé jejich dosavadní historii.

Povodeň v červenci 2002 zasáhla spíše okrajově pouze povodí Jizery (Železný Brod 10 – 20letý průtok) a Lužické Nisy (Hrádek 5 – 10letý průtok).

Významněji zasáhly oblast povodí Horního a středního Labe povodně v roce 2006. Zimní povodní bylo zasaženo prakticky celé území, nejvýrazněji povodí Mrliny, kde bylo dosaženo 100letých průtoků a povodí Loučné, Desné a Bystřice (Q20 – Q50). Srpnová povodeň opět zasáhla svým rozsahem současně značnou část území Povodí Labe. Maximální vodnosti povodňových průtoků byly dosaženy v povodí horního Labe, Úpy, horní Jizery a Stěnavy.

Přehled nejvyšších zaznamenaných vodních stavů, případně i průtoků a jejich doby opakování v hlásných profilech povodňové služby je uveden v tabulce LA_D3

Autor: Hydroprojekt CZ, a.s.