Pod tímto názvem jsou myšleny retenční prostory vytvářené především v povodí či v současných nebo uměle vytvořených inundacích, které se vyznačují převážně menší hloubkou vody při větším rozlivu, než je tomu u nádrží.  Retenční prostory tohoto charakteru jsou v terénu vymezeny historicky samovolně, či je možné je uměle zřídit provedením liniových prvků jako hrází, zdí a podobně. Retenční prostory mají obdobný význam jako suché retenční nádrže, avšak v tomto smyslu se provádí větší množství takovýchto lokalit s většinou malou hloubkou vody, které v součtu jsou schopny zajistit rovněž zachycení účelného množství vody během povodňové vlny. Většina retenčních prostorů se vytváří uměle na plochách s vhodnou konfigurací terénu horním ohrázkováním v depresích, kdy původně samovolná či absentovaná inundace tak zvýší retenční schopnost. Dle místních podmínek se napouštění provádí buď samovolně, nebo se na toku umístí vzdouvací objekt či podobné zařízení, které zajistí požadované zvýšení hladiny a zaplnění retenčních prostorů. Takto vytvořené retenční prostory bývají obvykle běžně zemědělsky využívány, přičemž se dbá na to, aby zadržená voda na plochách byla maximálně zdržená po nutnou dobu. Retenční prostory mohou mít řízený i neřízený nátok a mohou být využívány v závislosti na prognóze povodně, na hlavním toku se zřizuje vzdouvací objekt různého typu, především pak charakteru jezu, u menších může tuto funkci plnit i retenční přepážka.