Smyslem těchto suchých nádrží, nevhodně nazývanými poltry, je vytvoření retenčního prostoru na již soustředěném toku v morfologicky vhodné lokalitě, kde přicházející povodňová vlna se vlivem transformačního efektu v nádrži zploští  a kulminační průtok pak odtéká z ní v požadované minimální velikosti. Ze samotného názvu vyplývá, že retenční prostor je především v době mimo povodňové situace suchý, i když z hlediska revitalizačních aspektů a trendů poslední doby se připouští před nádrží ve vhodných lokalitách i minimální stálá zátopa, především mokřadního charakteru.

Po technické stránce u suché nádrže rozlišujeme vlastní hráz a nádrž.

Hráz je obvykle navrhována jako homogenní zemní těleso. Těleso hráze je vybaveno příslušnými objekty bezpečnostního a provozního charakteru dle platné ČSN a TNV, což minimálně představuje základovou výpust tvořenou výpustným objektem, potrubím základové výpusti a výtokovým objektem se zařízením tlumícím energii vody. Dalším nutným vybavením je pak nouzový přeliv.

Nádrž je tvořena vymezeným územím, kde za povodňových situací dochází k jeho zaplavování. Suchá nádrž může být doplněna z revitalizačního charakteru i vytvořeným minimálním  množstvím nadržené vody, jejímž cílem je vytvoření určitého litorálního pásma.

Z hlediska technickobezpečnostního dohledu se pak suché nádrže zařazují příslušným kategoriím v závislosti na vytvoření možných škod v případě jejich poruchy. U malých nádrží se jedná většinou o kategorii IV. U významnějších pak III. – I. Z hlediska technickobezpečnostního dohledu je pak nutno dle příslušné kategorie provádět kontrolu vodního díla.