Povodňové cykly |
  
|
Povodňové cykly |
|
Z tabulky č. 1 vyplývá, že délky obou cyklů se od sebe příliš neliší. Průměrná délka záporného cyklu v období před zahájením instrumentálního měření, tedy takového, který je na srážky chudší se pohybuje okolo 27 let a průměrná délka kladného je kolem 26 let. Po zahájení instrumentálního měření v Praze-Klementinu v roce 1804 se vyhodnocení zřetelně zpřesnilo, nicméně délky obou cyklů zůstaly stejné. Délka suchého cyklu činí 8.0 roků a délka vlhkého je rovněž 8.0 roku.
Tato metoda je ovšem velmi citlivá na nastavení počátku, takže bylo nutno testovat několik souborů se začátky v letech 1280, 1290, 1301, 1310, 1318 a 1330. Z toho důvodu je také u jednotlivých cyklů poměrně vysoké variační rozpětí. Získané výsledky jsou však natolik významné, že je nutné s nimi reálně počítat.
Ještě názorněji lze vidět rozdíly obou cyklů při vyhodnocení ročních srážkových úhrnů za jednotlivé cykly po zahájení instrumentálních měření. Celkový průměr záporné oscilace je 415.1 mm, zatímco dlouhodobý průměr kladné je 519.5 mm. Rozdíl je 104 mm. Dojde-li pak k náhlé srážkové příhodě (přívalové deště), je tento rozdíl vyrovnán během jediného dne!
Je-li tato studie věnována převážně východočeské oblasti, je zcela logické, že dominantním tokem bude Labe. Historických informací je relativně více věnováno Labi nežli Vltavě. Tato skutečnost je dána logikou umístění Labe do převážně nížinných oblastí Čech s dřívějším a hustším osídlením, nežli má povodí Vltavy. Informace o labských povodních jsou tedy výsledkem zvýšené srážkové činnosti především v oblastech povodí horního toku, převážně ve východních Čechách. Při studiu archivních dokumentů byl v Archivu hl.m. Prahy objeven dokument popisující stavy vody na Labi od roku 1801. Tento objev je zajímavý z toho důvodu, že samotní němečtí kolegové mají táž data teprve od roku 1816. Objev byl publikován v časopise Vesmír (r.70, 1991, č.4, s.195-198), přičemž vyvolal pozoruhodnou reakci. První kdo se přihlásil o zaslání dat nebyla žádná česká insituce, ale byli to němečtí hydrologové z „Wasseramt Dresden“. Tato řada poskytuje množství údajů vhodných k interpretaci, jde o denní hodnoty od roku 1801 do roku 1827.
Střídání maxim a minim a zvláště pak dlouhé minimum (v letech 1848 - 1880), které vrcholilo kolem roku 1865 je dobře patrné. Toto dlouhodobé minimum je již doloženo i obrazovým materiálem. Na dobové fotografii z roku 1868 (září) je vidět téměř vyschlé koryto Vltavy v Praze pod Letnou a především naprosto suchý jez. Obdobně lze doložit, že v témže období vystoupil z vody v Děčíně tzv. "kámen sucha", na kterém jsou vyryty letopočty s roky, kdy nebyl pod hladinou.
V následujícím cyklu 1881-1901, který byl mimořádně vlhký, jsou zastoupeny ničivé povodně a to v letech 1890 (Praha, září) a 1897 (červenec, severní Čechy). Faktem je, že prvních asi 40 největších ročních srážkových úhrnů leželo vždy v kladné srážkové oscilaci, tedy na trendu, který má na grafu stoupající tendenci.
Labská průtoková řada byla podrobena frekvenční analýze, přičemž bylo získáno několik základních period v časovém úseku 1851-2009. Testoval se roční průměr a letní průměr, přičemž roční průměr se pohyboval v těchto oscilacích:
5,5 - 7,3 – 14,0 – 23,5 – 25,6 – 34,0 – 51,0 roku
a letní průtokový průměr:
5,4 – 12,4 – 16,0 – 17,7 – 22,5 – 28,8 – 34,0 – 53,0 roku
V tomto ohledu se labská průtoková řada nijak neliší od průtokových řad většiny evropských řek (viz Pekárová, 2003, Dynamika kolísánia odtoku svetových a slovenských tokov, Bratislava).
Soubor: Povodnove_cykly.htm
stránka aktualizována: 13.12.2010, publikována: 25.5.2012